tip-prace.cz

Pracovněprávní vztahy: Pracovněprávní vztahy vznikají mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Na území České republiky jsou tyto pracovněprávní vztahy upraveny Zákoníkem práce.

Zaměstnanec v pracovním poměru se podílí svou prací za mzdu podle pokynů zaměstnavatele na plnění jeho úkolů.

Pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy. Musí být uzavřena především písemně, výjimku tvoří pracovní poměry uzavřené na dobu kratší, než jeden měsíc, kdy může být pracovní smlouva uzavřena i ústně.

Zákonem není určen druh tiskopisu pro uzavírání pracovní smlouvy, ale musí obsahovat tyto náležitosti:

Zákonné náležitosti Pracovní smlouvy

Druh práce - co nejpřesněji specifikovaná práce, kterou bude zaměstnanec vykonávat.

Místo výkonu práce - co nejpřesnějąí určení skutečného místa výkonu práce (včetně uvedení ulice a popisného čísla). Tyto náležitosti jsou velmi důležité např. v případě konání pracovní cesty začátek pracovní cesty jinde) sjednaného v pracovní smlouvě.

Den nástupu do práce může být sjednán konkrétně k určitému datu, nebo může být vázán na určitou konkrétní skutečnost (například den nástupu jiného zaměstnance na vojenskou základní službu). Sjednaným dnem nástupu do práce vzniká pracovní poměr. Může jím být i den pracovního klidu (svátky aj.). Pokud zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž by mu v tom bránila překážka v práci (např. nemoc, OČR), nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od smlouvy odstoupit.

Zákonem nepředepsané náležitosti Pracovní smlouvy

Doba trvání pracovního poměru. Pokud není v pracovní smlouvě výslovně uvedena, platí, že byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Byla-li pracovní smlouva sjednána na dobu určitou, končí pracovní poměr uplynutím sjednané doby.

Zkušební doba - je časové období na počátku pracovního poměru, ve kterém si mají smluvní strany ověřit, zda vše odpovídá jejich představám, které si vytvořili při sjednávání pracovní smlouvy. Lze ji sjednat v pracovní smlouvě maximálně na dobu 3 měsíců a během nich je možno pracovní poměr rozvázat kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu, nebo bez uvedení důvodu písemným oznámením druhé straně alespoň 3 dny předem. Zkušební doba musí být sjednána písemně. Zkušební dobu nelze sjednat po vzniku pracovního poměru. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována.

Mzda - je velmi vhodné uvedení mzdových podmínek, vzhledem k tomu, že mzdu uvedenou v pracovní smlouvě, nemůže zaměstnavatel sám změnit, protože ke změně výše mzdy je nutný vždy souhlas (podpis) zaměstnance, na rozdíl od mzdového (platového) výměru, který může zaměstnavatel kdykoliv změnit bez souhlasu zaměstnance

Od pracovní smlouvy lze odstoupit v těchto případech:

jestliže zaměstnanec (v tomto případě účastník) neuvedl při uzavírání pracovní smlouvy pravdivé údaje, které by byly důvodem (pokud by byly známy v okamžiku uzavření pracovní smlouvy) k neuzavření pracovní smlouvy

pokud zaměstnanec nenastoupil ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne o této překážce zaměstnavatele neuvědomil (například nemoc, úraz, lékařské vyšetření, hospitalizace)

z důvodů, které si účastníci v pracovní smlouvě výslovně sjednali. Odstoupení od pracovní smlouvy znamená její zánik od samého začátku, nikoli až od okamžiku odstoupení. Z tohoto důvodu lze od pracovní smlouvy odstoupit pouze do té doby, než zaměstnanec nastoupil do práce

Ke skončení pracovního poměru může dojít buď jednostranným právním úkonem jednoho z účastníků pracovní smlouvy - výpovědí, nebo úkonem učiněným oběma účastníky - dohodou, nebo na základě jiných právních skutečností. Mezi jednotlivými způsoby skončení pracovního poměru je třeba rozlišovat, neboť každý má svá specifika (neexistuje např. "výpověď dohodou").

Pracovní poměr může skončit:

dohodou,

výpovědí,

okamžitým zrušením,

zrušením ve zkušební době,

uplynutím sjednané doby,

u cizinců odnětím povolení k pobytu či vyhoštěním,

smrtí zaměstnance.

Dohoda o skončení pracovního poměru

Dohoda je uzavřena, jakmile se oba účastníci shodli na jejím obsahu. Dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavírají zaměstnavatel a zaměstnanec písemně. V dohodě se sjedná den, kterým končí pracovní poměr. Zaměstnavatel je povinen vydat jedno vyhotovení dohody zaměstnanci.

Na sjednání dohody se nevztahují žádná omezení. Pokud o to zaměstnanec požádá, je zaměstnavatel povinen uvést do dohody důvod skončení pracovního poměru. Toto je třeba mít na zřeteli zejména v případech, kdy dohoda o skončení pracovního poměru je uzavírána z důvodů organizačních změn a kdy vzniká nárok na odstupné.

Výpověď

Výpověď je jednostranný právní úkon, na základě kterého - při dodržení podmínek stanovených pro platnost výpovědi - skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby nezávisle na vůli druhého účastníka pracovního poměru. Výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnanec i zaměstnavatel.

Podmínky, za kterých skončí pracovní poměr výpovědí danou zaměstnancem i zaměstnavatelem:

Musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak by byla neplatná,

Výpověď doručená druhému účastníku může být odvolána s jeho souhlasem,

Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby, která je stejná pro obě strany a činí 2 měsíce; při výpovědi ze strany zaměstnavatele z důvodů organizačních změn je však výpovědní doba 3 měsíce,

Výpovědní doba začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhému účastníku a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce,

U vedlejšího pracovního poměru je výpovědní doba 15 dnů a začíná běžet již dnem, kdy byla doručena.

Při skončení pracovního poměru výpovědí má zaměstnanec nárok na volno na hledání nového zaměstnání na dobu nezbytně nutnou, nejvýše na jeden půl den v týdnu po dobu odpovídající výpovědní době bez náhrady mzdy. V případě 2 měsíční (8 týdnů) výpovědní doby je to nejvýše 8 x půl dne bez náhrady mzdy. Pracovní volno lze se souhlasem zaměstnavatele slučovat.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Užívá se jen v krajních případech a po pečlivém zvážení. Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou platně okamžitě zrušit pracovní poměr písemně a jen z důvodů uvedených v zákoně.

Zaměstnavatel zpravidla okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně. Zaměstnanec především tehdy, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti. Dalším důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru je pokud zaměstnanec podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel jej nepřevedl v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku na jinou pro něho vhodnou práci.

V případě, že zaměstnanec okamžitě zruší pracovní poměr a to buď z důvodu nevyplacení mzdy nebo náhrady zaměstnavatelem, nebo protože již nadále nemůže konat dosavadní práci a zaměstnavatel jej nepřevedl v době 15 dnů má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu (2 měsíce).

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

Zaměstnanec i zaměstnavatel jej mohou zrušit, aniž by musel být uveden důvod.

Ukončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby

Pracovní poměr končí dnem, ke kterému byl sjednán. Neplatí zde žádná omezení, skončí tedy i v případech zákazu výpovědi. Před uplynutím sjednané doby může tento pracovní poměr skončit i ostatními způsoby (výpovědí, dohodou, zrušením ve zkušební době).

Pracovní doba a přestávky v práci

Základní délka pracovní doby je 40 hodin týdně ( může být kratší např. směnný provoz ). Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Doba odpočinku není součástí pracovní doby.

Pracovní dobu rozlišujeme dle délky:

Základní délka - je dána zákoníkem práce (40 hodin týdně) a nemůže být větší.

Stanovená týdenní pracovní doba - je dána v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpise. Může být kratší než základní délka (bez snížení mzdy).

Kratší pracovní doba - můľe být dohodnuta nebo povolena jednotlivým zaměstnancům (se snížením mzdy).

Rozlišujeme následující formy pracovní doby dle rozložení:

Rovnoměrné rozvržení - pracovní doba v jednotlivých týdnech je stejně dlouhá.

Nerovnoměrné rozvržení - pracovní doba v jednotlivých týdnech je nestejně dlouhá (o více než 3 hodiny). V tomto případě však musí být za delší časové období docílen stav, kdy v průměru je týdenní pracovní doba blízká stanovené týdenní pracovní době. Většinou se jedná o rozložení směn do turnusů.

Pružná pracovní doba - při ní si zaměstnanec volí nástup do práce a její ukončení v rámci volitelných úseků pracovní doby.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30-ti minut.

Základní výměra dovolené činí 4 týdny, a to bez ohledu na věk a délku trvání zaměstnání.

Zaměstnavatelé provozující podnikatelskou činnost mohou základní výměru dovolené zvýšit ve vnitřním předpise nebo kolektivní smlouvě o další týdny (nikoliv o dny).

Pro nepodnikatelské subjekty je dovolená prodloužena o jeden týden přímo zákonem (činí 5 týdnů).

Nárok na dovolenou má každý zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něj práci alespoň 60 dnů (směn) v kalendářním roce. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval více než polovinu směny (části směn odpracované v různých dnech se nesčítají).

Pokud pracovní poměr netrval celý rok, má zaměstnanec nárok na poměrnou část dovolené a to za kaľdý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru ve výši jedné dvanáctiny.

Jestliže si zaměstnanec nemohl vyčerpat dovolenou do konce kalendářního roku, a to:

z naléhavých provozních důvodů

pro překážky v práci,

protože mu zaměstnavatel neurčil její čerpání,

nastává její převod do příštího roku. Dovolená z běžného roku musí být v těchto případech vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku.

Nastanou-li překážky v práci během dovolené dovolená se přerušuje (to zásadně platí při ošetřování nemocného člena rodiny). Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na jeho jinak obvyklý pracovní den, nezapočítává se mu do dovolené (zaměstnanec za tento den dostane peněžní kompenzaci za svátek, tj. náhradu mzdy, resp. se mu mzda nebude krátit, je-li odměňován měsíční mzdou).